Největší hobby je sport, gastronomie však má také své kouzlo!

Když jsem byl ještě malý chlapec :-), byl pro mne sport vším. Měl jsem to štěstí, že rodiče tomu byli nakloněni a navíc když člověk bydlí na vesnici, co po škole, vezme balón a hurá na hřiště. Fotbal a hokej, to byly, jsou a budou sporty číslo jedna. Hokeji jsem se věnoval až do šestnácti let, místo mezi tyčemi bylo to nejkrásnější na zemi, navíc v žákovských kategoriích jsem sbíral jeden úspěch za druhým a měl tu čest nakouknout i do širšího výběru reprezentace, bohužel nebo bohu dík, puberta se mi stála osudnou.

 

Všichni rostli jako zvody a já pořád metr a půl a čtyřicet pět kilo, prostě to v bráně začalo bolet. Navíc jsem nastoupil na hotelovou školu a místo třiceti kluků ve třídě jich najednou bylo pouze devět a pětadvacet ženských... a začal se lámat chleba. Hokej bolel, společnost žen byla slast... a to byl konec mé hokejové kariéry, škoda! :-(

 

Na druhou stranu, myslím si, že gastronomie je obor, který má také své kouzlo a asi to byla správná volba! Musím však přiznat, že hotelovku vybrali rodiče, nikoli já! :-) O škole raději už nebudu mluvit, faktem však zůstává, že gastronomie se stala mou obživou, ale také velkou radostí a vášní. Miluji jídlo všeho druhu, mám obrovský apetit, asi po babičce a jak léta přibývají, začínám propadat vínu, opravdu ho mám tuze rád! :-)

 

A po létech sportnovního půstu, od šestnácti do jednadvaceti let, to bylo období večírků a pařeb, jsem se náhodou ocitl v roce 1994 na zimním stadioně ve Vsetíně. Stačilo pár okamžiků a láska k hokeji se opět probudila. Potom už můj "druhý sportovní život" nabral rychlý spád a portfólio aktivit se začalo rozšiřovat! :-)

 

Od té doby opět hraji pravidelně hokej, v létě to byly nejprve sranda fotbálky, které mě přivedly až do okresní soutěže a za TJ Sokol Holasovice jsem nastupoval nejprve za béčko, abych si v kristových letech odbyl premiéru v áčku. Od základní školy hraji také tenis, i k němu jsem se vrátil, taky začal jezdit na biku, v zimě lyžuji a poslední dva roky jsem propadl běžkám. Nevím jestli je to věkem, ale najednou si člověk rád i zaběhá, nerad bych opomenul kolečkové brusle a plavání. A teď začínám vážně uvažovat o závodech terenního triatlonu Xterra. Prostě sport je má obrovská životní vášeň! ;-) Jediné, co asi nikdy nebudu dělat, je posilování... to pán bůh nestvořil pro mě! :-DDD